V pokračování našeho rozhovoru s Nguyenem a Lucií z Master Vietnam se dozvíte například to, jak se vietnamská káva pije, jak se připravuje císařský lotosový čaj nebo jak se naučit vařit to nejlepší pho. Nechybí ani zajímavosti ze zakládání jejich e-shopu.
V první části našeho rozhovoru s Master Vietnam jsme si se zakladateli Nguyenem Tungem a Lucií Pštrosovou povídali o tom, proč tato značka vznikla a jak souvisí s Česko-vietnamským vzdělávacím institutem. Mluvili jsme také například o vztahu české a vietnamské komunity nebo o záměru otevřít českou školu v odlehlé oblasti Vietnamu.
Dnes na to vše navážeme a kromě detailů z budování brandu a e-shopu samotného Lucie s Nguyenem prozradí například to, jaké vietnamské plodiny patří k nejvyhlášenějším nebo kteří čeští herci namluvili jejich vietnamské pohádky.
Pojďme se chvíli věnovat vašim produktům. Podle čeho vybíráte sortiment na e-shop?
Nguyen: Cílem je brát zboží od malých farmářů. Snažíme se upřednostnit produkty bio a eko, v Česku je to trend a lidi dnes víc dohlížejí na kvalitu toho, co kupují. Letos chceme přidat hlavně rýžové produkty, bambus je sice kvalitní, ale zase je to, jako byste sekali stromy, a už více zasahujete do přírody. Rýže je zemědělská plodina, která se zaseje, až vyroste, a tak pořád dokola. Produkty z rýže mají potenciál i v Evropě.
„Vietnam je jeden z největších pěstitelů pepře a skořice“
Lucie: Určitě bychom chtěli do nabídky přidat vietnamský pepř, kešu a sušené mango, protože to jsou nejoblíbenější produkty, které se z Vietnamu exportují do světa. Vietnam je jeden z největších pěstitelů pepře a skořice, o tom málokdo ví. Vietnamské mango je úplně jiné, než známe my tady v obchodech, krásně voňavé a sladké.
Na e-shopu věnujete hodně prostoru kávě. V čem je ta vietnamská výjimečná a jak si na ní můžeme nejlépe pochutnat?
Lucie: Vietnam je největší světový producent robusty, Brazílie naopak arabiky. Vietnamská káva je známá tím, že voní po čokoládě a po kakau. Je výborná s kondenzovaným mlékem a v létě navíc s ledem.
Na e-shopu nabízíte také speciální vybavení pro vietnamskou přípravu kávy. Jak se ve Vietnamu tento oblíbený nápoj pije?
Lucie: Naše káva se dá použít i do french pressu, na klasického turka, někdo si ji připravuje i v moka konvičce. Vietnamský překapávač phin je kovový a vznikl jako varianta udržitelného překapávače. Ve Vietnamu nepijí kafe proto, aby se probudili a rychle šli na schůzky. Když si ve vietnamské kavárně sednete, tak vám to tam přes ten filtr překapává třeba deset minut. U kávy se sedí i hodiny, zejména když se sejdou přátelé. Stejně tak u vietnamského čaje.
To zní jako protiklad moderního uspěchaného světa.
Nguyen: Francouzi do Vietnamu jako do své kolonie dovezli kávu už v roce 1857, nejdříve arabicu a postupně robustu. Právě oni hodně vytvořili tradici kávy ve Vietnamu. Díky ní se vlastně Vietnam také proslavil. Tedy kromě toho, že ten požitek a čas měli spíše Francouzi, protože Vietnamci byli jejich otroci. Vzniklo populární Ca Phe Nau Da, kam se přidává kondenzované mléko a hodně ledu.
Lucie: To se narozdíl od klasického mléka nezkazí a dlouho vydrží. Existují také express kávy, kdy je třeba na ulici káva už připravená a nakapaná ve filtru. Prodejce ji má v nádobě předpřipravenou , a pak se jen naleje do skleničky s mlékem a zamíchá. Je to posilňující a v létě s ledem úplně geniální.
Můžete nám povědět něco o vietnamských čajích?
Nguyen: Čaje a jejich účinky jsou v Česku známé, ať je to zelený nebo černý čaj. Nebo třeba s rumem. (smích) Když jsme po Vietnamu cestovali s mým českým kamarádem Simonem, tak jsme si říkali, pojďme něco i dovézt. Původně to mělo být kešu, ale pak jsme zjistili, že je to strašně komplikované. Nakonec jsme měli schůzku s Asociací čajů, a dokonce jsem se dozvěděl, že moje hodně vzdálená rodina už v 70. letech založila čajovou plantáž. V pralese jsem později viděl čajovníky vysoké 2 až 3 metry, které jsou 300 až 500 let staré a ručně se z nich sbírají ty nejdražší čajové lístky. Pak se suší a prochází tradiční přípravou.
Prozradil jste mi, že vietnamský trh s čajem negativně ovlivňuje Čína.
Nguyen: Oni vlastně skupují ty nejlepší čaje. Celých 90 % produkce je pro Číňany, pro Taiwance a Japonce. Diktují si ceny a Vietnam kvůli tomu ztrácí kvalitní čaje. Rád bych byl jedním z těch, kteří podpoří malé vietnamské firmy. Proto nakupujeme tam, kde dostaneme právě jedny z těch nejstarších kvalitních čajů. A kde funguje tradiční zpracování, nejsou to takové ty obrovské fotogenické velkovýrobní plantáže.
Proč při výběru čaje sáhnout právě po tom z Vietnamu? Který je váš nejoblíbenější?
Nguyen: Mám rád Red Shan Tea, tímto způsobem zpracování vzniká černý čaj, který je sladší a jemný. Našel si oblibu u hodně lidí, kteří nemají rádi hořkost. Je to černý čaj, ale jeho barva je spíš červená.
Lucie: Můj oblíbený je černý lotosový čaj, který krásně nasládle voní. Když se řekne Vietnam a jeho svátky a tradice, tak je to vždycky lotosový čaj (zejména zelený), který je spojovaný s rodinnou atmosférou. Připravuje se tak, že se čaj dá vloží do květu lotosu, ten se pak uzavře a zaváže. Po nějakou dobu pak čaj chytá aroma toho lotosu, pak se vyndá a máte voňavý lotosový čaj. Lotus je vlastně královna květin, symbol Vietnamu a buddhismu.
Nguyen: To zpracování je hodně detailní. Některým lotosovým čajům se říká císařský, protože lotosy reagují na světlo. Přes den se rozevřou a služebnictvo císařova paláce jezdilo na lodičkách mezi květy a sypalo do nich čaj. Večer se lotosy přirozeně samy zavřou, přes noc čaj absorbuje jejich vůni a ráno ho sloužící zase sesbírali. Takže tenhle čaj je takový hodně odpracovaný.
Nabízíte také kurzy vaření. Můžeme se u vás naučit dělat například pho, snad nejznámější vietnamský pokrm? Máte nějaký svůj oblíbený recept nebo tajný postup, jak udělat nejlepší pho?
Lucie: Každá rodina má svůj recept. (smích) Ono je to hodně o použitém koření, o tom, jak dlouho se táhne vývar a také jaké maso použijete. Určitě se to dá naučit s naší kuchařkou, pokud má o toto nebo o jiné jídlo klient zájem. Buď se to koná u kuchařky doma, nebo ona přijede za klientem. S tím, že si předem zavolají, aby zjistila, co všechno už zájemce v kuchyni má, aby případně to potřebné přivezla.
„Naše kuchařky jsou většinou maminky na mateřské a studentky vietnamského původu“
Moc se mi líbí, že i vaše kurzy vaření mají určitý přesah.
Nguyen: Hodně přemýšlíme o tom, jak pomáhat vietnamské komunitě a vlastně vietnamské i české navzájem a jak probourat ty bariéry. Naše kuchařky jsou z banánové generace a většinou to jsou maminky na mateřské a studentky vietnamského původu.
Na e-shopu máte i kuchařské knihy, mimo jiné také Vietnamskou kuchařku s příběhem Tuan & Lan, kterou vydalo nakladatelství Sevruga Zdeňka Pohlreicha, který u nás má také svůj e-shop.
Nguyen: Naším cílem je mít širokou nabídku. Chceme, aby si u nás každý vybral, všechny kuchařky mají něco speciálního. Máme i další knihy s vietnamskou tématikou, například povídky, slovníky, vietnamské pohádky.
Co vás osobně na práci na tomto projektu nejvíc baví?
Lucie: Myslím si, že aby takový projekt mohl fungovat, musí se sejít dobrý tým lidí. Tým srdcařů, které to baví, kteří chtějí pomáhat a na prvním místě pro ně není zisk. Pro mě je základní vidina toho, že můžeme opravdu pomoci a že chceme vytvořit něco, co se dá realizovat a udržet. Zároveň bych ráda lidem nabídla něco dobrého, protože za ty roky znám vietnamské produkty velmi dobře. Vím, že Vietnam nejsou jen kopie, ale naopak je to velmi dynamicky se rozvíjející země, která dokáže nabídnout opravdu kvalitní produkty a služby.
Nguyen: Tím, jak jsem se tady narodil a mí rodiče zase pocházejí z Vietnamu, tak mě velmi naplňuje tyto dvě země propojovat včetně jejich hodnot a hledat společné cesty. Většinou chybí právě ta vzájemnost. Že když už se zabýváte třeba tou vietnamskou komunitou, tak potřebujete i ten český element. Když máte jenom český tým, nebo třeba lidi, co ve Vietnamu žili, ale ne tak dlouho jako Lucka, tam zase chybí ten vietnamský.
Je něco, co vás na Vietnamu a jeho kultuře hodně inspiruje? Lucko, vy jste tam žila 5 let, proč jste tam vlastně odjela?
Lucie: Jela jsem tam na studijní stáž na místní vysokou školu a moji spolužáci byli Vietnamci, ale také ze Srí Lanky a z Kambodže. Bylo to velmi multikulturní, ale sžili jsme se velmi dobře. Máte tam pocit, že jste na dovolené, protože je pořád vlhko a vedro. A i když tam všechno funguje velmi rychle, tak máte čas se zastavit, sednout si do kavárny a užít si atmosféru, která je úplně jiná. Pro mě je Vietnam hodně o lidech. Vietnamci mají velký smysl pro předky, starší a rodinu. Já už budu navždycky spojená s Vietnamem a bude to můj druhý domov, protože minimálně můj syn tam má své kořeny.
Je něco, co vám na Vietnamu naopak sympatické není?
Nguyen: Myslím si, že v rámci politické a ekonomické situace musí dojít spíše k nějaké evoluci, než revoluci. Hodně Vietnamců v zahraničí očekává nějakou revoluci nebo velkou změnu, něco takového. Spíš mám za to, že když tam víc rozjedeme vzdělání a ukážeme jim i ten druhý svět, Evropu a třeba to Česko, tak se to tam trošku změní.
Lucie: Ono se to mění s mladými, protože Vietnam má více jak 45 % obyvatelstva ve věku 25–45 let, právě to mládí je podle mě budoucnost země. Takže si myslím, že to přijde, ale pomalu. Až mladá generace vystřídá tu starší, která má zakořeněné staré hodnoty a tradice. Pomáhá i to, že dnešní mládež má přístup ke vzdělání i on-line a ze zahraničí, někteří mohou vycestovat apod. A třeba se pak někteří i vrátí a přinesou do Vietnamu nový vítr.
Master Vietnam jste založili spolu. Sice nejste tři sudičky, ale jenom dvě – co byste mu popřáli do budoucna?
Nguyen: Aby všichni měli možnost ochutnat a zažít krásu Vietnamu, pochopit skrze naši práci své sousedy, naše krajany, večerkáře a restauratéry.
Lucie: Aby naše produkty přinesly kus Vietnamu i sem do České republiky a aby zákazníci měli možnost poznat cizí kulturu i smysly, čichovými a chuťovými.
Zdroj: https://blog.shoptet.cz/master-vietnam-rozhovor-2/
